Stavíme, jako bychom to stavěli pro sebe. Nechceme nic podcenit, jde nám o kvalitu. Ta je u nás vždy na prvním místě.
Mé nové místo pracoviště...
Zde je znázorněna plánovaná trasa vedení komínového tělesa.
Zatím se stále kouří z původního komínu.
Přibližně v těchto místech dojde k probourání zdi a napojení kouřovodu do komínového tělesa.
Čekala na mě téměř metrová zeď. Takže to chtělo pořádné nářadí...
A taky pořádný vrták. Delší se na ruční nářadí pravděpodobně ani nevyrábí.
Pěkně pomalu. Preciznost a kvalita je to, na čem mi záleží.
Jen do toho a půl je hotovo.
Někdo dává komín na hmoždinky. Já chci mít 100% jistotu, takže dávám závitovou tyč na chemickou kotvu a protože jsem to dělal při poměrně nízkých teplotách, dal jsem chemii o den dříve. V těchto podmínkách totiž může kotva tvrdnout i 6 hodin.
Všechno pěkně rovnoběžně.
Založení vynášecího dílu.
A jedem směrem k nebi.
Používám matice se speciálním silikonovým pouzdrem proti možnosti nechtěného povolení.
Detail na kondenzátní jímku. Nádhernej materiál.
Prostup stěnou a zároveň střechou přístřešku. Pod dílem ve stěně objektu mám stále papír chránící nerezový materiál proti poškrábání. Až když je vše 100% připravené a vyměřené na dopojení, teprve pak ho odstraním.
Vyměřování posledního záchytného bodu, ke kterému bude komín ukotven.
Poslední díl je na svém místě. Přesněji řečeno 750 mm nad hřebenem. Norma říká...min. 650mm a to jsem splnil.
Trocha zedničiny ke kominictví patří. Někdo by řekl...to je dobrý, stejně to pod límcem nebude vidět. Nebude, ale stejně to udělám pořádně.
Límec.
To samé ve střeše přístřešku.
Nyní již finální podoba obou prostupů.
Komín přesně lícuje s trámy. Všechno pěkně v zákrytu.
Takhle to vypadalo, když jsem přijel první den.
A takhle to vypadá, když odjíždím.
Komín poprvé vydechnul.
Rozdíl mezi tím jak to stavíme my a mezi některými jinými firmami je ten, že my to stavíme jako bychom to stavěli pro sebe. Nechceme nic podcenit. Chceme, aby to bylo perfektní. Vždy nám jde o kvalitu. Ta je u nás na prvním místě.